THAJSKO 2002

THAJSKO 2002

Thajsko byla v roce 2001 moje první cesta do Asie. Předtím jsem byla asi 20x v Itálii a 1x v Egyptě. Ten kulturní šok nikdy nezapomenu. Nebyla to láska na první pohled, ale o to dýl tendle vztah vydržel. Asii miluju, ať už je to Thajsko nebo Kambodža, Srí Lanka nebo Čína, Pákistán nebo Hong Kong.

Stejně jako u Itálie je ale potřeba trošku krotit to nadšení. Je něco jinýho přijet tam na 2 týdny na dovču a cítit se jako rádža, kterýho si místní hýčkají, a něco jinýho je se tam narodit a žít tam jako místní. Je třeba to všechno brát s rezervou.

Thajsko je země úsměvů. Je ale určitě mít na paměti to, že ten úsměv leccos zakrývá.

Ta země je nádherná, má neopakovatelnou pohodovou atmosféru, proto se tam skoro každýmu líbí. Kuchyně je nejlepší. Po dvou měsících strávených v Thajsku jsem si doma sypala pepř a chilli i na smaženej sýr, protože ta chuť mi přišla prostě jalová. Taky jsem po prvních dvou dnech po návratu z Thajska skončila na 12 hodin se žlučníkovým záchvatem, protože rovnou z letiště jsem jela na firemní akci, kde se grilovalo prase a můj žaludek to prostě nedal .. po dvou měsících rýže, mořských potvor a čerstvé zeleniny se mi vzbouřily vnitřnosti a já myslela, že umřu. Vždycky se musím smát, když někde čtu ta varování, jak se „hlavně nemá jíst nic na ulici“ atd.. já jsem jedla vždycky jen na ulici, a málem jsem umřela z jídla až po návratu do Čech. Hygienický standardy jsou tam samozřejmě jiný, ale maso jsem měla vždycky na talíři čerstvý..

Je srpen roku 2002. Já a máma jsme na Krabi, kde je zrovna brutální tropická bouřka. A protože na nějaké vyjasnění to nevypadá, rozhodneme se přejet na „Jihočínskou stranu“, kde je v tomto období azzurro. Vyrážím do nejbližší kanceláře zařídit nějakou dopravu. Zjišťuju, že za asi 150 THB (minivan) + 400 THB (lodní lístek) to zmáknem hned do druhýho dne. Když mámě ukazuju očíslovaný lodní lístek, máma zajásá „to je super, to asi bude číslo kajutky“ .. V duchu si pomyslím, že za 400 bahtů to asi nebude kajutka, ale nemám odvahu ji strašit dopředu. Když jsme dorazily z Krabi do Surat Thani, kde už čekala loď, nastal okamžik pravdy. Vylezla jsem na tu kocábku a nahnali mě po schodkách na horní krytou palubu. Tady jsem dostala brutální záchvat smíchu, protože na každém boku byly na zemi vyskládány matrace, namačkané jedna na druhou, šířka tak 60 cm, že se tam člověk Evropskýho rozměru tak tak vešel, a na prkenné stěně za hlavou bylo bílou barvou načmáraný „to číslo kajutky J“ .. Krom nás se tam nacpalo dalších asi 60 lidí, a posádka lodi asi už měla zkušenosti s určitými kulturními rozdíly a proto na jednu stranu nahnala všechny Thajce a na druhou stranu Evropany. V ten moment ale začalo to pravý peklo, protože Thajci začali nerušeně konzumovat durian a vedle nás ležící banda Frantíků si zapálila Gitannesky a vytáhla flaškovou Singhu. Bylo jasný, že tohle bude dlouhá noc. Nakonec jsme to přežily a asi v 5 ráno jsme vystoupily na ostrově Ko Samui. Bylo to nádherný J ..

Nakonec jsme s mámou navštívily postupně Bangkok, kde jsme absolvovaly klasický okruh Wat Traimit, Wat Po, Grand Palace & Wat Pra Kheo, projížďku long tail boatem po kanálech starého Bangkoku a navštívily jsme i můj oblíbený Wat Arun.

Pak jsme to vzaly na 2 dny na Kanchanaburi – omrknout most přes řeku Kwai, přespat v bungalovu na řece a projet se Železnicí smrti k vodopádům do Nam Toku a zpátky.

Zamířily jsme i na Pattayu – musela jsem tam pracovně. Odtud zpět do Bangkoku a letadlem do Krabi. Z Krabi jsme tedy utekly přes pevninu na Ko Samui a tady jsme to zakončily tuším asi 5 dny u moře. Půjčily jsme si skútr a projely křížem krážem celý ostrov. Vodopády Namuang, sochu Big Buddha, Secret Buddha Garden, mumii mnicha ve Wat Khunaram, vykoupat se na Bo Phut, Lamai i Chaweng. Ochutnat všechno, co se do nás vejde. Thajsko nikdy nezklame.