ZANZIBAR 2016

ZANZIBAR 2016

1. Den: Stone Town

Na Zanzibar jsme dorazili rovnou z Dubaje. Byl srpen a bylo zde v 7 ráno asi 10 stupňů a poměrně studenej vítr. Po Dubaji, kde teploty celých 10 dní překračovaly 47 stupňů a moře bylo doslova a do písmene horký jak termální bazény v Mosonmagyárováru, to bylo velmi příjemný. Ovšem až do chvíle, než jsem v plavkách vylezla na pláž a chtěla se opalovat. Zjistila jsem, že to prostě nezvládnu a zabalila jsem se do mikiny. Svoje dělalo taky nevyspání, letěli jsme po půlnoci z Dubaje a strávili tím pádem noc v letadle.

Náš první silnej zážitek, to bylo letiště. Tedy bouda, jaký najdete běžně na Nákladovém nádraží Žižkov, zde ale honosící se názvem Kisauni International Airport. Vejdete do budovy přímo z letištní plochy a první, co Vás zaujme, jsou směnárníci, kteří se vyklání až do pasu ze svých okýnek, mávají na Vás svazky bankovek a křičí, abyste si svoje éčka a doláče vyměnili právě u nich. Sranda. Zamíříme tedy k první směnárnici a vyměníme prvních 100 EUR. Dále je zde nutnost vyplnit celní i imigrační prohlášení, což se ukáže jako poměrně velký problém, protože příletová hala disponuje jedním malinkým psacím pultíkem, kam se nahrne celý letadlo a snaží se tyto papíry vyplnit. Po chvíli to většina lidí vzdá a papíry si vypisují prostě navzájem na zádech, na zdech či kufrech. Po vyplnění se sháníme po někom, kdo by si zkontroloval, že skutečně máme „povinné očkování proti žluté zimnici“. Nikdo takový se tady nenajde. No nic, takže jsme vyhodili litr na osobu zbytečně, ale to neva. V boční stěně příletové haly je „díra“ zakrytá závěsem z pruhů plastu, asi jako někde v chlaďáku, a tudy sem místní na vozíkách vozí kufry – prostě nebezpečně vysokej stupeň zabezpečení J.

Nakonec se vypotácíme ven a zjišťujeme, že avizovaný transfer, který pro nás měl přijet z hotelu zdarma, se nekoná.

Nevadí, bereme taxika, sjednáváme cenu a vyrážíme k hotelu. Za chvíli jsme tam a zjišťujeme zajímavé poznatky – hotel je velice příjemný, malý, taková oáza klidu zastrčená za řadou rezidenčních domů jen pár kilometrů od letiště. Proč se ale jmenuje Island Beach Gateway, to netuším – žádná pláž tu totiž není. Jen v závislosti na přílivu a odlivu více či méně odkryté korálové podloží. Ale to nás nerozhází. Je tu menší sladkovodní bazén víceméně jen pro nás, protože hotel je téměř prázdný. Navíc stejně tu strávíme jen 3 dny, kdy budeme hlavně podnikat výlety, než se vypravíme na týden na Nungwi.

Ukecanej recepční, kterého jsme právě vzbudili, nám okamžitě nabízí výlety, které organizuje jeho kamarád, transfery, které realizuje další kamarád a další služby dalších kamarádů. Hodně ho zklameme, když prohlásíme, že máme vše zajištěný dopředu. Taky nám neumí vysvětlit, proč pro nás nepřijel ten transfer na letiště, co měl bejt zdarma.

Máme volný den, takže se jen válíme u bazénu. Chladný ráno vystřídá horký odpoledne, a příjemnej večer.

2. Den: Prison Island & Stone Town

Druhý den ráno vyrážíme na celý den pryč. Čeká nás lodní výlet na Prison Island, dále oběd s obchodním partnerem a prohlídka Stone Townu s průvodcem. Privátní minivan nás vyzvedává v hotelu a odváží na písčitou pláž přímo v centru Stone Townu. Máváme na posedávající místňáky a brodíme se vodou do lodičky. Po krátké plavbě už vystupujeme na ostrově a chvíli na to už krmíme obrovské suchozemské želvy. Cestou zpět se zastavujeme na šnorchlování. Nicméně tisíce štípavých pidi medůz a studená voda způsobí, že to vydržíme asi 10 minut a vzdáváme to. Jdeme na prohlídku Stone Townu. Jenda, kterýmu je v té době 5,5 roku, je z památek zpruzelej a hlavně hrozně ospalej. Náš obchodní partner Khamis nám tedy půjčuje golfáč svého tříletýho syna, my tam umístíme našeho spícího předškoláka a chodíme dál po městě. Centrum města je úžasné – ta změť křivolakých uliček, chaotická tržiště, domy s pestrobarevnými dveřmi a vyřezávanými balkony, vše s arabským nádechem, a k tomu nádherný koloniální přístav.

Večer si dáváme v našem hotýlku výbornou večeři – talíř mořských plodů pro dvě osoby. Následuje rušná noc – otravnej recepční si pozve do hotelu svoje 2 kámoše a ve venkovní restauraci přímo pod našema oknama chlastaj a řvou do rána. Napomenutí nepomáhá, ožralí se nám smějí do ksichtu, tak voláme nějaké manažerce, aby si ho uklidnila.

3. Den: Kizimkazi & NP Jozani

Brzo ráno vstáváme – máme v objednaný výlet do Kizimkazi, což je středisko na samém jihu ostrova. Tam je v plánu potápění s delfíny, které začíná někdy v 8 ráno. Náš průvodce nás naloží do motorovýho člunu, vypluje na moře a když se objeví hejno delfínů, tak zavelí  „jump“. Skáčeme do vody a přímo pod námi plavou desítky delfínů. Jsou pod námi a všude kolem nás – je to nádhera. Pak dostáváme v baru kafe a jedeme na další zastávku – Národní park Jozani Forest. Chodíme po džungli a pozorujeme opice Red Columbus, které poskakují v naší bezprostřední blízkosti.

Volný odpoledne se flákáme u bazénu v našem hotýlku. Otravnej recepční si dává voraz – po našich stížnostech managerovi už si asi netroufá

4. Den: Spice Farm & Nungwi

Ráno se stěhujeme z hotelu, a nabíráme směr Nungwi. Cestou se ještě zastavujeme ve Spice farm, což se ukáže jako nečekaně příjemnej a zajímavej výlet. Posloucháme fantastickýho místního průvodce, jak nám výbornou angličtinou vypráví o různých druzích koření a ovoce, které se tam pěstují. Následuje výbornej oběd a pak už cesta k moři. Ubytováváme s na v resortíku asi 200 metrů od pláže – roztomilý jednoduchý bungalowky obehnaný zdí a uzavřený světu, s příjemným malým a pořád prázdným bazénkem. Skvělá volba

5. – 10. Den: Nungwi

Prostě flákání. Dopoledne odliv, takže couráme po pláži nebo se koupeme u bazénu. Odpoledne příliv, takže se koupeme v moři, který má v tomto období příjemnou svěží teplotu. Snídaně máme v hotelu, obědy a večeře si řešíme sami. Restaurace na pláži jsou poměrně drahý, takže jsme si nechali poradit od kluků z našeho hotýlku a našli něco mezi hospodou a jídelnou pro místní – cena jídla je třetinová a kromě nás sem nikdo bílej nechodí.

Pohodovej týden zakončujeme odletem domů přes Dubaj. Prostě „hakuna matata“